Jsem dvacetileté stvoření, které zkrátka jen zažívá životní krizi. Přísahám, že až budu stará a děsně vzdělaná, tak to do psychologie dostanu pod pojmem "krize mladého věku". Přijde mi, že mám tisíc a jeden koníček, ale vlastně nic, z čeho bych mohla platit nájem nebo střádat na důchod. A taky mi přijde, že když mi je dvacet a už přemýšlím o důchodě, tak asi bude někde něco špatně.
Jsem taková, jaká jsem. Rozčiluju se, když se mi v tramvaji brýle mlží od roušky, když se mi peněženka zatoulá až na spodek kabelky a já ji při placení nemůžu najít, a taky když očkem zavadím o nějakou fešn šok a místo oblečení vidím jen přehlídku kostlivců. Nejsem zastáncem feminismu ani žádného radikálního hnutí, ale jestli někdo má za svůj smart cíl změnit svět, tak já mám za cíl změnit "ideál krásy", který tu ve světě panuje. Protože já vidím krásu v tom, že sice asi mám podle tabulek nějaký ten tuk navíc, ale zato jsem podle doktorů zdravá jako řípa a moje orgány makají o sto šest. Ale o tom raději jindy.
Blízí že volby a já nemám nejmenší tušení, koho budu volit. Příbuzní se (samozřejmě s láskou) vyptávají, čím se chci živit, a já jen krčím rameny. Za svůj (poměrně krátký) život, jsem toho zkusila tolik, že by to vydalo na dvě knihy (jojo, dvě knihy jsem napsala, ale nikdy se nevydaly). Studuju žurnalistiku a moje čeština pokulhává asi tak jako já, když se snažím běžet rychleji než 8 km za hodinu. Miluju sport, ale taky jídlo a pečení. Přísahám, že bych ze švestek dokázala vymyslet tunu receptů, které by vydaly na další knihu (která by se zase nevydala jejda). No a nechci si to přiznat, ale trpím závislostí na kafi. Snažím se sem tam držet nějaké ty detoxy, ale když ho miluješ, není co řešit.
Tento blog bude asi jen dalším výkřikem do tmy. Ale co už, život není med a já asi jen potřebuju místo, které mi bude mým osobním psychiatrem.
Tak zase příště!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuju moc za všechny vzkazy, vždy mi udělají nesmírnou radost!